Porozumění dětským emocím: Co můžeme udělat, když se v nich dítě nevyzná?

• Věděli jste, že...

potlačené emoce z dětství se mohou v pozdějším věku projevit jako úzkost, deprese, výbuchy vzteku nebo vnitřní napětí?

Dětský svět je plný vjemů, tlaků a očekávání, ať už ze strany školy, rodiny nebo okolí. Děti se často potýkají s emocemi, které si samy nedokážou vysvětlit s frustrací, odporem, smutkem či podrážděností. Pokud nejsou vyslyšeny a pochopeny, mohou se tyto emoce postupně prohlubovat a nabývat na intenzitě.

Je důležité, aby děti cítily klid, bezpečí  a přijetí, protože jen tak se můžeme vyhnout jejich postupnému přetížení.

Pojďme se společně podívat na to, co pro děti můžeme udělat, aby své emoce dokázaly přijmout, propustit a nemusely si je nést s sebou do dospělosti.

• S jakými emocemi a projevy se můžeme u dětí setkat

Pokud děti nedokážou porozumět tomu, co se v nich odehrává, je na nás dospělých, abychom jejich emoce vnímali, nepřehlíželi varovné signály a byli jim oporou. Společně si projdeme jednotlivá vývojová období a zaměříme se na to, jaké emoce mohou děti v těchto fázích prožívat.

Období od narození do dvou let

To, že miminka nedokážou mluvit, neznamená, že nic neprožívají. Právě naopak – děti do dvou let jsou nesmírně citlivé a vnímavé bytosti. Své emoce vyjadřují prostřednictvím mimiky, zvuků a pohybů. V tomto období je tedy především na dospělých, jak si tyto projevy vyloží. Nejlepší zpětnou vazbou bývá smích, ať už tichý nebo hlasitý. Pokud však miminko často pláče, je důležité se zastavit a vnímat, co nám tím může sdělovat a co potřebuje pro svou duševní pohodu.

Co můžeme udělat, když u dítěte pozorujeme neklid či nepohodu

• Reagovat na projevy: Ačkoli miminka nedokážou mluvit, vyjadřují se neustále (pláčem, mimikou, změnou dechu, hlasitostí zvuků…). Tyto projevy jsou jejich způsobem jak sdělit, že se necítí dobře. Pokud rodič tyto signály zaregistruje a reaguje na ně s klidem, přijetím a trpělivostí, dítě si postupně vytváří pocit bezpečí a důvěry. Učí se tak, že jeho emoce jsou v pořádku a může je bezpečně projevit. Účinnou formou podpory může být také zrcadlení výrazů miminka, tedy napodobení jeho mimiky a současné pojmenování emocí, které může právě prožívat.

Období od dvou do šesti let

V tomto období se děti postupně učí rozeznávat a pojmenovávat, co cítí. Začínají rozlišovat základní emoce, jako je radost, smutek, strach nebo vztek, a učí se o nich mluvit. Pokud je v této fázi citlivě provedeme jednotlivými pocity a emocemi, které je doprovázejí, celý proces porozumění bude pro dítě přirozenější, bezpečnější a efektivnější.

Jak můžeme dítě provést porozuměním vlastním emocím

• Vytvoření klidného místa: Vyhraďte dítěti prostor, kam se může kdykoli uchýlit, když potřebuje klid, odpočinek nebo jen být chvíli samo. Dovolte mu projevit všechny emoce, které ho zatěžují, a mluvte s ním otevřeně o jeho pocitech a potřebách. Tento prostor by měl být bezpečným útočištěm, kde se dítě necítí posuzované, ale vnímané. Společně můžete hledat způsoby, jak ulevit napětí, pojmenovat, co se uvnitř odehrává a co můžete udělat pro to, aby se cítilo lépe. 

Do rozhovoru můžete zapojit i  otázky:

• Co se přihodilo, že cítíš hněv, smutek… nebo třeba radost a spokojenost?

• Vzpomeneš si na chvíli, kdy se tvoje nálada změnila? 

• Co ti pomáhá, když je ti smutno nebo se necítíš dobře? 

• Co bys mohl/a udělat pro to, aby ses teď cítil/a lépe? 

• Jak ti mohu pomoci?

Období od šesti do dvanácti let (školní věk)

Děti v tomto věku začínají chápat, že je důležité brát ohled nejen na své vlastní pocity, ale také na pocity druhých. Rozvíjí se jejich empatie a schopnost regulovat emoce – učí se, jaké chování je vhodné, a jak zvládat vztek, aniž by ublížily sobě nebo druhým. Klíčové je, aby se děti učily emoce nezadržovat, ale vyjadřovat je zdravým způsobem. Právě v tomto období začínají budovat základy vnitřní stability, respektu i sebereflexe. 

Jak můžeme podpořit zvládání emocí dětí

• Umění ovládnout se: Učme děti, že všechny emoce, které se v nás objevují, jsou v pořádku, ale ne každé chování, které s nimi souvisí, je přijatelné. Například: Je naprosto v pořádku cítit vztek, ale není v pořádku při tom ničit věci nebo někomu ubližovat. Je důležité vést děti k tomu, že emocím není třeba se bránit ani je potlačovat, a že je zdravé je rozpoznat, pojmenovat a bezpečně vyjádřit. Když děti cítí zlost, podpořte je, aby o tom mluvily nebo ji nakreslily. Můžete také použít vizualizační techniku a „poslat zlost (či jakoukoli jinou nechtěnou emoci) pryč“ dle způsobu, jaký určí dítě. 

• Aktivity pro rozvoj emoční inteligence

Níže uvedené aktivity můžete vyzkoušet ve chvílích, kdy se vaše dítě necítí dobře. Pomohou vám rozpoznat, jakou emoci dítě prožívá a co ji mohlo vyvolat. Zároveň dítěti nabídnou prostor pro vyjádření svých pocitů.

Příběhová terapie

Vymyslete společně s dítětem příběhy o postavičkách, které prožívají podobné trápení a postupně ho překonávají. Dítě tak získá bezpečný odstup a ztotožní se s hlavním hrdinou. Uvědomí si, že na svůj problém není samo a zároveň najde inspiraci k tomu, jak daný problém zvládnout.

Deníček emocí a pocitů

Pořiďte dítěti deníček, do kterého si bude moci kreslit či jinak kreativně zaznamenávat své emoce a pocity. Pomůže mu je nejen vyjádřit, ale i pojmenovat a vědomě s nimi zacházet. Nechte ho se rozhodnout, zda s vámi bude zápisky či kresby sdílet, nebo si je nechá pro sebe.

Hra rozpoznání emocí

Tato hra je ideální především pro menší děti, které se teprve učí rozeznávat a pojmenovávat základní emoce. Nejprve udělejte obličej, který vyjadřuje určitou emoci a nechte dítě hádat, o jakou emoci se jedná. Po chvíli si vyměňte role.

Plyšák jako pomocník

Děti se někdy nechtějí svěřovat dospělému, a to je naprosto v pořádku. Pokud vidíte, že se dítě necítí dobře, ale nechce o svých pocitech mluvit s vámi, přineste mu jeho oblíbeného plyšáka nebo jinou hračku. Mnohé děti vnímají plyšáka jako  kamaráda, kterému se mohou bez obav svěřit. Tato aktivita může dítěti pomoci pojmenovat, co ho trápí a zároveň nalézt úlevu ve sdílení. Možná později najde odvahu a přijde se svěřit i vám. 

Emoční vývoj je dlouhá cesta – od narození až do dospělosti. Jako dospělí máme jedinečnou příležitost být na této cestě  průvodci, kteří za děti emoce neřeší, ale pomáhají jim je rozpoznat, pochopit a zvládnout. Každé dítě se vyvíjí svým vlastním tempem a právě v tom spočívá jejich jedinečnost. Respektujme  individuální potřeby dětí  a buďme tu pro ně, když nás potřebují.